Od roku 2005 se věnuji sportovnímu parašutismu (skydiving) a od roku 2010 také indoor skydivingu, neboli létání ve větrném tunelu. V těchto, hezky se doplňujících, sportech jsem se stal profesionálním sportovní trenérem na volné noze. Se čtyřčlenným týmem jsem dvakrát získal titul vicemistra světa na World indoor skydiving championship v disciplíně Dynamic flying. Můj rostoucí zájem o děti a pedagogiku vyústil až v založení soukromé školky. Svou profesi učitele létání jsem rozšířil o učitele předškolních dětí, ředitele školky a podnikatele. V roce 2018 jsem se stal otcem Aničky a o dva roky později Julinky. Každodenně sportuji, rád chodím do přírody, hraji na kytaru, zajímám se o existenciální filosofii.

 

V létání i v pedagogice hledám přesah a smysl. Nacházím jej v obou. Létání člověku přináší nové možnosti pohybu a pro svou sílu prožitku může působit transformačně. Díky síle prožitku a riziku jde vždy o intenzivní setkání s realitou a vlastními limity, ale také o naprostou volnost a svobodu pohybu, která závisí jen na dosažených dovednostech a kondici letce. V současné pedagogice bohužel vidím spoustu zbytečné teorie a zobecňování. Učit děti vnímám jako možnost spolupracovat na společném úsilí života, na budoucnosti - na  vždy jedinečném díle. Děti vnímají zejména to, jací jsme a co děláme, nasávají osobnost. Učitel může být silný, odvážný, cílevědomý, samostatný, nadšený, vnímavý a citlivý. Zkrátka živý, autentický.

​

Létání a moje dcery mi pomáhají udržet si svěží pohled na pedagogiku, získávat nové perspektivy a rozvíjet vlastní cestu a styl. Pedagogika totiž více než reformu potřebuje opravdové učitele.